Staré pověsti české, 3. díl
Libuše a Přemysl Oráč
Lidé chtějí, aby jim vládl muž. Libuše pošle posly s bílým koněm a ten je dovede k oráči, který právě obdělává pole se dvěma voly.
Nastavení
Čte hlas vašeho zařízení. Namluvenou verzi připravujeme.
Libuše vládla na Vyšehradě moudře a spravedlivě. Jednou k ní přišli dva bratři, kteří se přeli o kus pole na hranici svých . Libuše je oba vyslechla a rozhodla, jak to bylo správné.
Ten bratr, který prohrál, se rozzlobil. Udeřil holí o zem a křičel, že ženě se vládnout nehodí. Někteří lidé mu přikyvovali. Libuše chvíli mlčela, a pak řekla klidně: „Chcete-li, aby vám vládl muž, dobře. Vyberu vám ho.“
Druhý den ráno svolala lidi na nádvoří. „Vezměte mého bílého koně,“ řekla . „Pusťte ho, ať jde, kam chce, a jděte za ním. Zastaví se u muže, který právě pole. Ten muž bude vaším .“
Poslové vyvedli koně za brány. Kůň nejdřív stál, pak potřásl hřívou a vykročil. Šel přes louky, přes kopce a podél řeky, jako by cestu dobře znal. Poslové šli za ním celý den.
Nakonec dorazili k vesnici, která se jmenovala Stadice. Na poli tam oral muž se dvěma voly. Kůň došel až k němu, zastavil se a zaržál.
„Jsi Přemysl?“ zeptali se poslové. „Jsem,“ odpověděl muž a utřel si pot z čela. „Kněžna Libuše tě volá. Máš se stát jejím mužem a naším knížetem.“
Přemysl se nelekl ani nezaradoval. Zapíchl prut, kterým popoháněl voly, do země. Vtom se stal zázrak: z prutu vyrašily lístky a na nich se objevily oříšky. Poslové jen žasli.
Přemysl voly a pustil je. Pak otočil pluh, posadil se na něj k obědu, a pozval posly ke stolu. Jedli chléb a sýr a pili vodu ze studánky.
Potom vzal své a . „Ty si vezmu s sebou,“ řekl. „Ať moji potomci nezapomenou, odkud pocházejí.“
Na Vyšehradě ho Libuše přivítala jako svého muže. Přemysl vládl rozvážně a ve všem se s Libuší radil. Jejich rodu se říkalo Přemyslovci a vládl v Čechách stovky let.
Dobrou noc!
Chcete ještě jednu?
Ještě jednu: Prométheus přináší oheňOtázky k příběhu
Proč se jeden z bratrů rozzlobil?
Kdo dovedl posly k Přemyslovi?
Co se stalo s lískovým prutem?
Proč si Přemysl vzal lýkové střevíce?
Slovníček
- pozemek
- Kus země, který někomu patří. (plot of land)
- posel
- Člověk, který nese zprávu nebo vyřizuje vzkaz. (messenger)
- orat
- Kypřit půdu pluhem, aby se do ní dalo zasít. (to plough)
- kníže
- Vládce v dávných dobách, před králi. (duke, prince)
- strakatý
- Mající skvrny dvou barev, třeba bílé a hnědé. (spotted, piebald)
- lískový
- Z lísky, keře, na kterém rostou lískové oříšky. (hazel)
- vypřáhnout
- Odepnout zvíře od vozu nebo pluhu. (to unharness)
- lýkové střevíce
- Jednoduché boty upletené z lýka, tedy z kůry stromu. (bast shoes)
- mošna
- Brašna nebo vak přes rameno. (satchel)
Na rozhovor
Přemysl si vzal s sebou střevíce, aby nezapomněl, odkud je. Co bys vzal s sebou ty, aby ses rozpomněl na domov?
Pro rodiče
Tahle pověst se v rodinách v zahraničí hodí k rozhovoru o tom, co si s sebou neseme z místa, odkud pocházíme. Lýkové střevíce Přemyslovců jsou krásný obraz pro dítě, které má dva domovy.
Zdroj: Česká pověst. Vlastní převyprávění redakce podle staré české tradice (Kosmas, A. Jirásek), volné dílo.